Ghiaccio Italiano
Zase jsme jednou svátky trávili v dodávce v Itálii. Když i v Toskánsku začlo přes noc mrznout, vydali jsme se do Alp hledat Italské ledy.
Jak jsme zjistili, vodní plochy, respektive jejich ledová tvář, jsou v Alpách dost nevyzpytatelné. Zatímco jedno jezero může být perfektně zamrzlé, jiné jen o kousek vedle a třeba i výš je samá voda.
Z Bassana del Grappa se zařezáváme do Dolomit Valsuganou. Lago di Corlo ani nezkoušíme. Lago di Senaiga by mohlo být moc pěkné, ale taky ho míjíme, protože dle tepla ve vzduchu, bychom našli akorát vodu, a dost možná ani tu ne. První skutečná zastávka je přehrada Lago dello Schenèr. Ta sice obsahuje vodu, ale led sotva centimetr tlustý.
Zklamání si zalepíme ve vesnici Transacqua na náhodně objeveném venkovním kluzišti. Asi tak třikrát větší než typické Pražské kluziště a hospoda vedle má podlahu celou vystlanou gumou. I na dlouhých nordikách se mi tam díky velikosti příjemně krouží.
Hned další ráno jedeme na jistotu na plivátko jménem Laghetto Welsperg. Aktuální situaci ledu nám pomáhají zjistit google maps. Překvapivě často tam lze v recenzích nalézt fotky jen pár hodin staré. Laghetto vskutku zamrzlé je. Dokonce si nese šrámy od předchozích bruslařů. Leč bohoužel po pár minutách na mě vybíhá paní z přilehlého Rifugia a křičí, že tento led není na bruslení. Má pravdu - množství kamenů na něm naházených, by každého soudného bruslaře stejně odradilo.
Lačný po opravdovém panenském ledě velím jízdu na Lago di Val Noana. Silnice je prosolená a suchá asi kilometr pod přehradu. Tam odkládáme samochod a pokračujeme sami chůzí. Z koruny hráze shlížíme na krásný, hluboce tyrkysový led bez jediné poskvrnky. Má to jedinou chybu: leží asi 40 metrů pod námi, protože přehrada je upuštěná. Sejít dolů po břehu nepřipadá v úvahu. Možná tak kdybychom s sebou měli lano.
Stejně jako včera, nám zklamání vynahradí náhoda. O pár kilometrů dál na naší procházce narážíme na krátký úsek zamrzlého potoka. Mimo zimu je to docela bystřina, takže led je dokonce tak z kopce, že jedním směrem to jede samo. Tzv. sjezdové bruslení.
Další den překonáváme Passo Rolle abychom zjistili, že Lago di Paneveggio i Lago di Stramentizzo jsou obě beznadějně vypuštěná. Zvlášť to druhé by přitom jinak poskytlo moc pěkné lesní bruslení.
Jak už to na tomhle výletě je, neúspěch vždy střídá úspěch. Jen o 20 minut dál nacházíme dvojici jezer. To horní, Lago di Piazze, je umělé a ledu nese poskrovnu. To spodní, Lago della Serraia, je přirodní, ledovcové a bruslí na něm úplně všichni. Led má 15 centimetrů a tak tu najdeme skupinky důchodců na procházce, pejsky, kitery, wingaře, profesionální krasobruslařky, popíjející adolescentní skupinky, dospělá i dětská hokejová klání, oddíl rychlobruslařů a vůbec každého z okolí. Obrovská plocha takové množství lidí bez problémů snese. Na mole je dokonce otevřen bar a na břehu veřejná knihovna se záchody.
Nejedná se o žádnou velehorskou úchvatnost, ale ta bezstarostnost nám učaruje tak, že přespáváme opodál a vracíme se i druhý den. Anna bruslí a já si dávám hike&fly z přilehlého kopce a přistávám přímo na led. Příště si jen musím za letu nandat brusle abych to dosednutí ustál.
Poslední ledovou zastávkou cestou na Brenner je Vařící nebo Studené jezero podle toho jakým jazykem mluvíte - Lago di Caldaro nebo Kalterer See. Že by mohlo být zamrzlé zrovna tohle jezero by nás nikdy nenapadlo, kdyby se o tom Anna nedočetla v místním deníku. Všude jinde v Adižském údolí jasně panuje tekuté skupenství vody. Klíč je ale právě v tom jménu. Hloubka tohodle jezera je nevalná (maximum asi 5 metrů) takže se snadno v létě prohřeje a je vhodné na pohodlné koupání, což mají rádi Italové. V zimě naopak snadno promrzne, což akcentují zase Tyrolani.
Najít nástup na led je trochu oříšek. Břeh je obehnaný soukromými pozemky s vysokými ploty. Nezbývá než jezero komplet objet a stejně jako všichni ostatní zaparkovat ve škarpě u (téměř jediné) otevřené branky. Pak už ale nic nebrání bruslařovu žužu-labůžu až do hluboké tmy.
Konečně zažívám opravdu tyrkysový led. Voda je průzračná a jen lehce namodralá. Jízda mělčinami působí až sureálně - jako bych se vznášel nad písčitým dnem. Úsměvný a smutný detail jsou speciální vodotrysky dokonale lemující mola oněch soukromých pozemků a zabraňující tak vstupu bruslařů. Je vidět, že jsme dorazili z Itálie do Tyrolska.
Nakonec přidám povzdech, že jsme nestihli zajet na Lago di Santa Giustina. Speciálně pak jeho východní Fiordo del Novella, který má vypadat takto. Nechť je to výzva pro příště!
