Nákladní Vlaky s Hey Pedrem

Setkání s Hey Pedrem bylo překvapivé. Nečekal jsem, že pojedu s bezdomovcem možná uprchlíkem.

Nymburk. Meetingpoint nákladních vlaků. Pedro kupuje batoh a už vypadá o trochu míň jako uprchlík.

Zbytek dne okukujem, jak to chodí na nádraží. Igráčci pobíhaj. Ťukaj do kol. Vlaky přijíždí. Odjíždí i projíždí. Začínáme chápat, co všechno to obnáší, než se vlak vydá na svojí cestu.

V podzemním krytu jedné drážní budovy. Dal by si někdo srnčí jerky? Usínáme o patro výš za skřípění kolejí, pískotu lokomotiv a lovosení drážních amplionů.

Ráno se vzbudíme a přímo před dveřmi nám akorát zastavuje vlak. Nakouknem dovnitř: „Je to prázdný! Jedem!“ Pěchujeme batohy o 106 a rychle skáčeme do vagónu. Vlak se rozjíždí a po 100 metrech zase stojí. Okolo šmejdí igráčci, radši vylejzáme. To samé ještě 2x a pak se vlak skutečně rozjede. Svištíme cca 90 za hodinu. Vítr ve vlasech a svoboda!

Ideální vagón: Nejsme vidět, ale můžeme si stoupnout na náklad tak, abychom viděli ven.

Pedro vytahuje papír, co strhnul z vagónu. Jedeme do Ostravy.

Oslavujeme to pěkným brčálem a lahví vína. Pak už jen ležíme na zádech hypnotizovaní míhajícíma se trolejema.

Chcát se musí.

V České Třebové vlak nabírá divnou kolej – otáčí se aby vjel přímo doprostřed nákladového nádraží. Víme, že jsme v hajzlu. Volíme ústup a rychle za jízdy seskakujeme. Jsme uprostřed ničeho.

A tak jdeme.

Potkáváme sloup – sloupy se musí pokořit.

V České třebové chytáme vlak do Vsetína, protože tam má Pedro kamaráda. Na otázku průvodčí jestli jsme přistoupili jen kroutíme hlavama. Prochází to a jedeme zadarmiko.

Kamarád Ondřej nás bere do fára. Nakupujeme nezbytný alkohol. Při hře na kytaru (sakra úžasné hře) usínáme na slámě po boku kobyl a koní.

Ráno v 8 jdeme podbíjet kobylu. Kovář v 8:15 vytahuje flašku třešňovice a v 9:21 jsme úplně namol.

Ale jdeme na koně!

Cváláme, klušeme, krosíme to skrz lesy, louky, křoví.

Paráda!

Fárem frčíme na koncert Karla Plíhala.

„Proč ta kočka tolik kvičí,
Když z ní dělám čevab-čiči?“

Zakončujeme v Uherském Hradišti pivama z místního nonstopu. Spíme u Baťova kanálu. Ráno promnem oka a chytáme stopa přímo do Brna.

A tam jdeme geradeaus do Bajkazylu.

Bereme Rekola. V Industře pozdravíme Brněnské rekoláky.

Nakonec navštivujeme kolegy fixkaře v jejich Klubu na dráze. Po dalších 5 pivech přeskakujeme ploty a utíkáme na vlak.

Průvodčí žere historku o tom, jak jsme si spletli vlak a že naše jízdenky mají kámoši v druhym vlaku. Objednáváme pivo a v tichosti railjetu plujeme do Prahy na náplavku a jedno bajkazylí pivo.