09. 07. 2016 všechny zápisky

Nákladním vlakem do Norimberku

V Kolíně jsme naskočili na vlak. V Praze se vyčůrali. V Chebu naobědvali. V Norimberku dali pivo. A celou cestu nás vezl jeden vlak.

V poledne osobák z Hlaváku do Všetat. Bereme lahváče a šplháme na nejbližší stožár, abychom měli přehled. Za prvních 10 minut dva projíždějící vlaky. Pak hodinu a půl čistá nula. Všetaty jsou mrtvý. Zpátky do Prahy a rychlík do Kolína.

Kolín.
Zase stožár – přímo nad cigošskym ghettem. Kuba zjišťuje, že nechávat batoh dole nebyl ten nejlepší nápad, co kdy měl. Odháníme děti se zájmem o Kubovy věci. Z výšky pozorujeme zase jen klid a mrtvo. Nádraží spí. 18:30 bereme rychlík do Kutný Hory.

Kutná Hora.
Nádraží, kde se mění napětí v troleji. (3kV DC / 25kV AC) Hodně vlaků tady mění lokomotivy, takže ideální nástupní místo. Jeden zrovna přijel – prázdný plošiny na kontejnery. To se nedá, první výpravčí by nás měl v merku a hned na další stanici by čekali uniformovaní příslušníci. Kračíme k lokomotivě a dáváme se do řeči s igráčkem a fírou. Fíra nás do kabiny nevezme: Šlapou jim na paty. Za poslední roky to šlo do prdele. Fíra je na železnici ten nejmenší. Samá buzerace, zlý podmínky, nesmyslný pravidla, povinnosti a nulová péče. Všechno to prý stojí za vyližpiču. Vzdáváme hold a přejeme šťastnou jízdu.

Igráček nám říká, že dneska už nic v Hoře nepojede. „Jeďte do Kolína, tam je to živější.“ U drah pracuje od ‘73. Starou lokomotivou přijíždí ještě druhý igráček. Asi aby nám dodali odvahy, nám vyprávějí příběhy kolegů kamarádů, který usmažila trolej. Tak dík. Jedeme do Kolína.

21:30 Kolín.
Nádražka. 10° ve skle. ME v atletice na bedně. Plán je jasný. Dvě piva, padne tma a jdeme do kolejí.

Nádraží hýří vlaky. Doslova. Posunují, řadí, projíždí, zastavují. Objevujeme tu nejlepší možnost, jakou nám dráhy mohly seslat. Nízké plošinové vozy obehnané půlmetrovou neprůhlednou ohrádkou. Na 40 cm vysokých traverzách leží betonové desky přes celou šířku vozu. Ideální schovka před svědky i počasím. To celý na cestě do Švýcarska. Neváháme. Jsme vevnitř.
23:20 jedem.

Vítr. Hvězdy. Světýlka v krajině. Kolem nás hustá tma. Absolutní svoboda. Křičíme. Smějeme se. Skvělý. Blížíme se do Prahy. Mater Urbium. Poznáváme okolí. Je to lepší a lepší. V Libni stojíme. Párkrát si nás poťukají tam a zpátky a znovu vyrážíme. Tunelem. Praha – Malešice. Stojíme dlouho. Máme i čas odskočit se vyčůrat. Stačí si dát pozor na igráčky opodál.

Vlak se dává do pohybu. Kopírujeme Jižní spojku. Míjíme Strašnice i Zahraďák. Braník a most Inteligence. Ten pod sebou ale nevidíme. Vagóny vypadají, jako by se vznášely tmou nad Vltavou. V dálce svítí Praha. 3:00 přituhuje. Nafukujeme karimatky a chumláme se do spacáků. V hluku železa usínáme schovaní pod betonem.

Vzbudí mě světlo. Je rozbřesk. 5:20 Vlak se kroutí skrz lesy a louky na kopcích okolo Stříbra. Poezie.

Příjezd do Chebu. Vlak stojí a konečně panuje slastné ticho. Znovu usínáme pod betonem. Kolem kráčí igráčci, ale my jsme jim skrytí.

V 11:00 se budíme. Vyměnili nám lokomotivu za DB diesel. Fíra v ní ale není a tak jdeme do města. Krásný město, hnusný autobusový nádraží. Oběd, záchod, nabíjení telefonů, zmrzlina a zpátky na nádraží. Náš vlak pořád na místě, ale už má fíru.

Sedíme opodál v nádražním stěrku, dáváme skleněnku a mhouříme oči ve sluníčku. Cheb je fajn, ale je čas jet dál. Mašina mocně startuje. Naskakujeme a za minutu se rozjíždíme. Svištíme tratí bez troleje. Není se čeho bát, běháme po vagónu tam a zpátky. Kopce. Zatáčky. Tunely. Slunce. Mosty.

Vlak zastavuje na osobním nádraží přímo u nástupiště. Ležící se najednou ocitáme přímo před jedním z cestujících. Pár kilometrů za hranicemi s Německem. Jasný uprchlíci. Směje se a kyne na dobrou cestu. Uf.

Projíždíme Německem téměř bez zastávek, až před obrovským nákladovým nádražím v Norimberku čekáme uprostřed lesa. Je sobotní podvečer a v neděli musíme být v Praze. Norimberk zní dobře a tak seskakujeme a jdeme do města. Nakupujeme železný zásoby: hummus a pivo.

U-bahn nás veze do centra a Kuba zatím testuje novou hangout feature Couchsurfingu. A skutečně: za půl hodiny popíjíme s místňákem na náměstí. Živí se uspáváním a umrtvováním lidí – anesteziolog. Pár piv, skleněnka a spíme u něj.

Snídaně. Chvíli si zahrajeme na jeho Commodore64 a pak už metrem na výpadovku. Auto plný Poláků nás hodí na benzínku. Tam si nás od stolu vyhmátne Němec Arnold aby to s náma kalil 230 směr Praha. Jede do Škodovky v Mladý Boleslavi. Ani nemrkneme a vyhazuje nás přímo na Zahraďáku.

Rekapitulační pivo. Domov.

Kopečák freighthopping vlaky nákladní vlaky Německo