Ciclovia Alpe Adria Radweg

V Italských Alpách se skrývá cyklistův sen. 50 km staré železniční trati předělané na cyklostezku. Ideální záminka vzít kola a dojet na nich do Benátek.

Můj vehikl

Eska z roku 1961, nosič vzadu, 50-36x11-28, 28mm pláště, samostavba.

Rozjezd

Týden před samotným výjezdem jsem trénoval bivakování v Alpách s rodinou

A pak to začlo. Setkali jsme se v Linzi. Já + Vítek Ježek + Filip Ježek. Cíl = moře, dílčí cíl = Alpe Adria Radweg, můj osobní cíl = Großglockner Hochalpenstraße.

První den se koupeme v Dunaji a směřujeme na Salzburg. Kluci trochu víc, já 65 km.

Filip sere na brašny a jede v stylu hokynáře. První noc spíme pod širákem někde na venkově mezi Linzem a Salzburgem. Hvězdy, les, vůně léta…

Den 1. | 64 km | Strava

Jezera

Druhý den vyrážíme do Salzburgu. Samý jezera, krásný jezera. Otevíraj se nám první náznaky Alp. Pivo, svačina, pivo, svačina, nohy do vody.

Večer Salzburg. Pivo a sacher musí být. V příjemný náladě unikáme z města směr Alpy. Stanujeme v dešti u čističky odpadních vod. Mokro, zima, plný žaludky.

Den 2. | 125 km | Strava #1, Strava #2, Strava #3

Někdy jsi nahoře, někdy dole

Další den, už ochutnáváme opravdové alpy. Nahoru dolů nespočetněkrát. Přečerpávací elektrárny jako tahle na každym rohu.

Je na čase udělat zásadní rozhodnutí o následující trase. Tlačí nás čas a máme tři možnosti, jak překonat hlavní Alpský hřeben:

Zajet do Bad Gasteinu a 8 km dlouhým železničním tunelem hřeben podjet vlakem
Východní kraští cestou s maximální nadmořskou výškou cca 1700 m.n.m.
Západní cestou přes průsmyk vedle Großglockneru se sedlem v 2470 m.n.m.

Na můj horlivý apel je rozhodnuto. Bude to těžký, budeme spěchat, ale dáme si Großglockner Hochalpenstraße.

Mám radost. Naháníme kilometry, jedeme do noci. Ve tmě lezeme do nějaký rozhledny.

Den 3. | 96 km | Strava

Großglockner Hochalpenstraße

Ráno se budíme u Zell am See. Pakujeme. Čeká nás vrchol, a musíme ho dneska stihnout, abychom si ještě mohli užít sjezd směr Itálie.

Po zahřívacím stoupání dojíždíme k mýtu. (cca 830 m.n.m.) Pak už nás čeká jen 30 kilometrů strmýho kopce. Kluci volí chůzi. Já se trhám. Žeru jednu sušenku za druhou. Za chvíli už je všechno jedlý ve mně. Počasí se střídá každou minutu. Asi 4x moknu a zase usychám. Bojuju s dalšíma cyklistama. Nemá to konce.

Teplota 2 °C. Je to vysoko, ale pořád se tam válej chlupatý krávy, jako by se nechumelilo.

Po projetí tunelem, jsme úplně nahoře. 2504 m.n.m. Uf. Kupujeme samolepky, a lepíme je na kola. Balíme na sebe co můžeme a přichází sjezd.

Přímo v naší úrovni před náma prší do údolí. Hranice deště je tak ostrá, že prší jen na půlku serpentin. Pravotočivý jsou suchý, levotočivý mokrý.

Při sjezdu se nám otevírá výhled na nejvyšší Rakouskou horu Großglockner 3798 m.n.m. Umíráme, ale naštěstí je to jen zkopce.

Nastal čas na dary boží.

Klesáme, pořád jen klesáme, už 40 km. Začíná smrákat. Hledáme hnízdo. Nacházíme nějakou typickou chatku rakouského venkova. Není čas váhat. Bedtime!

Den 4. | 83 km | Strava

Sjezd a kafe

Ráno. Jedeme na kafe. Dneska to bude vysoká pohoda. Čeká nás sjezd. Zevlíme a najednou je poledne a nemáme skoro nic najeto. Blbý a tak šlapem.

Už je znatelná lehká změna krajiny. Jakoby bylo cítit, že se blížíme k moři.

Při neustálém klesání se přímo před náma otevíraj Julský Alpy a Triglav. Všude, kde to jen jde, jsou vodní elektrárny. Z každýho kopce vedou do údolí mohutný trubky. Každá kapka využita.

Po několika dnech v „divočině“ jsme odvaření z města. Ale není čas se zdržovat. Pokračujeme dál. Ve tmě to kempíme u řeky.

Den 5. | 108 km | Strava

Cyklorgasmus

Ráno nás budí sluníčko. Snídaně a koupání v řece. Dneska Itálie. U hranic kolem nás začínaj jezdit samý silničáři. Like.

Pak přichází nejdelší cykloorgasmus našich životů. Ze starý železnice udělali Taliáni krásnou cyklostezku. 40 kilometrů neustálého klesání. Přes mosty, tunelama, zákruty přímo pod Alpskými vrcholky. Úžasný!

Podél stezky je spousta drážních pozůstatků. Některý opuštěný.

Jiný předělaný na dokonalý kavárny. Prostě přijedete na nástupiště a podává se káva.

Máme rádi mosty.

Všechny možný mosty. Prostě mosty <3!

Takhle nějak vypadá jinak průměrná italská cyklostezka. Nic pro naše favority a esky.

A tak jedeme na silnici, jenže tam zas neexistuje krajnice, silnice je úzká a … no … italský řidiči. Končíme v motorestu, kde se zalíbíme hospodskému. Dostáváme víno od cesty a ubytování v jejich zahradním stanu. Výhra!

Den 6. | 144 km | Strava

Skanzen Benátky

Dneska bude finito. Cítíme moře, je jen pár kilometrů daleko. Řezáme nekonečnou rovinu. Provoz je silnější a silnější. Těsně u Benátek už jsme normálně na dálnici. Au.

Přijíždíme do Campalta, z něj už vede most do Benátek. Člověk by řekl, že to bude taková lávka, ale tvl to je šestiproudá silnice, tramvaje (jednokolejný O.o) a asi 6 vlakovejch kolejí.

Je to tam!!!

V Benátkách je kompletně zakázaná jízda na kole, ale není to moc potřeba. Ty všudypřítomný mosty vás tak naserou, že kolo uvážete k nejbližšímu molu. Lodě, to je oč tu běží.