Sometimes, people ask me Why are you riding fixed-gear? Is it any good? and I always answer: Frankly, it really sucks. It’s a pain uphill and downhill. It’s dangerous (‘cos brakeless) and slower most of the time too. Don’t do it. Though, I should add that I love it because it’s a real fun! Here’s why.
When (as a god damn stoned idiot) I broke my pinky carbon I was left with a complete bike minus the frameset. I envisioned some nice oldschool steel frame I’d just throw all the parts on to get that neo/retro look.
Nenašli jsme, co hledáme, ale už víme, že najít je možné.
To se takhle sjeli pražský ksichti do Tábora a pak hned zase odjeli.
Jaro, kola, jihočešství a trochu alternativní hudby v Kremži.
Čistokrevná silnička je v určitym smyslu základ, kterej žádný jiný kolo nenahradí.
Chtěl jsem kolo do terénu, ale nechtěl jsem aby bylo líný. Zároveň mám rád kola, který nejde jednoduše zařadit do žádný konvenční kategorie. Tohle je výsledek.
Tenhle rám jsem si v osmnácti koupil jako „fixie“ v krabici. Od tý doby neustále morfuje v to, co je zrovna potřeba. Letos je to plnohodnotnej měšťák.
Je pátek dopoledne a já čekám na Hlaváku na Ivu, abychom mohli vyrazit vstříc Jižní Moravě. Nakupujeme lahváče, stírací losy a jízdenku na léto. Do Brna s náma chce jet, zdá se, celý Hlavní nádraží. Namačkaní v kupé očekáváme příjezd na Nádr.
S klukama z Defektu jsme vzali fixky a dojeli jsme do Gdaňsku. Projeli jsme křížem Polský vnitrozemí a užili si jeho nevkusnejch krás.
Na tohle léto jsem přislíbil atletickému klubu Triatlet Karlovy Vary, že za ně budu běhat v 2. lize. První kolo ligy v Bílině jsem spojil s výletem, který přinesl nečekanou spoustu zážitků.
Jedny z prvních teplých dnů letošního roku. Bereme silničky a jedeme na závod do vrchu v Knovízi.
Starý mámino kolo ve sklepě mě dráždilo už dýl. Zkusil jsem z trekový hrůzy udělat ocelovýho surovce, co se nebojí asfaltu ani pěšiny.
Rychlá vzpomínka na lednový výlet, když nás Petr přijel provětrat do Prahy.
Druhý pokus uspořádat závod ve městě na kolech, kde se opravdu závodí ale vyhrát může kdokoli. To se skutečně vydařilo.
Jak jsme dostali na zadek ne Vídeňském velodromu.
Letos se festival městské cyklisticky InDust3 odstřihl od všech sponzorů a obrovských ambicí. Zbyl jediný závod: kriterium. Kluci postavili trať v Holešovické tržnici. Hodně technický asi 800 metrů dlouhý okruh na nepříjemném povrchu. Jemný pracho-štěrk výhružně šustí pod koly v každé zatáčce. Jak si ale trať projíždíme rychleji a rychleji, hrubý asfalt, zdá se, nás všechny udrží.
V Italských Alpách se skrývá cyklistův sen. 50 km staré železniční trati předělané na cyklostezku. Ideální záminka vzít kola a dojet na nich do Benátek.