Cross Country Skate

Když z tebe zima udělá alkohousenku.

Sedíme v busu hned za řidičem. Korek se souká z lahve a nízký sluníčko slibuje pěknej den. Probíráme architekturu, folk i programování. Ve Vimpáči už to řidič nevydrží a přidává se se svym pohledem na svět. Je to žoldák. O víkendech řídí busy, aby nevyšel ze cviku. Akorát se vrátil z půlroční mise v Africe. Vypráví a je to dobrý. Svoji ženu, kterou miluje, poznal v autobuse.

„Klasická tyčařka.“
„Co to je?“
„No, když se vám ženská postaví tady k týhle tyči a vykecává se s váma za jízdy.“

Pak se začne pouštět do názorovějších témat, nazve sám sebe konspiračnim teoretikem a my už naštěstí musíme vystupovat v Borový Ladě.

Borová Lada. Houfy lidí a začátek luxusních stop. Moc jsme to nesladili a zatímco já obouvám skejty, Mikuláš starší klasiky. No… bez bázně se zakousáváme do měkýho sněhu. Bučina, Černá hora, Modrava. Je krásně.

Na Modravě a.k.a. Šumavskym Špindlu nejdřív vlezeme do pivovaru Lier, ale když to vidíme, rychle mažeme zase ven hledat něco normálního. Něco, co nás nenechá zapomenout, že jsme na horách a ne na Vinohradech. Takový podniky naštěstí z Modravy prozatim nezmizely.

Pokračujeme na Poledník. Slunce začíná olizovat špičky stromů. Sníh je tvrdej a namrzlej a jede sám. Běžkový orgasmus se zase jednou dostavuje. Na Poledníku jsem akorát se západem slunce. Mikuláš ještě ve stopě a mě se plní mnohaletej sen vidět ze Šumavy Alpy.

Padla tma. Kuklíme se do larev a bedlivě čekáme, jestli ucítíme zimu. Má být kolem -10°C. Ve spacáku mám ale teplo. Je to dobrý. V 7 večer otevírá jídelna. Vaříme fazole a rozpouštíme v nich čedar. V 8 otevírá hospoda, ikdyž v nabídce je pouze lahvička slívy. Potom bychom jinak asi šli k holkám na pokoj, ale tady žádný nejsou. Tak aspoň před večerkou v 11 podpalujmeme ganju na dobrou noc.