Nenašli jsme, co hledáme, ale už víme, že najít je možné.
To se takhle sjeli pražský ksichti do Tábora a pak hned zase odjeli.
Když jsem byl ještě škvrně, rodiče udržovali společenství asi pěti rodin se stejně starejma dětma. V týhle dětský legii jsme trávili dovolený po všech koutech Čech. Ať už jsme my děti stavěli hráze v potoce, měli diskotéku, nebo hráli schovku, rodiče do sebe mohli klopit piva a „pálivý pitíčka“. Když jsem se rozhodoval, kde letos přečkám Silvestr, vzpomněl jsem si na jeden z těch koutů – Kytlici.
Vždycky jsem chtěl hopnout vlak v Libni. Tenhle červnovej víkend nám to s Davidem padlo do karet.
Krátká vzpomínka na závody v Třebíčí.
Jak nám cikánskej pantáta zařídil noční jízdu nákladnim vlakem.
Jaro, kola, jihočešství a trochu alternativní hudby v Kremži.
Moravský hory ve dvou dnech, kdy první slunce taví poslední sníh.
Když z tebe zima udělá alkohousenku.
Běžky v defektim stylu. Pot, alkohol a THC.
Mám rád apokalyptický krajiny, takže zámek Jezeří už jsem měl vyhlídlej delší dobu. S Agátou jsme udělali rychlou otočku.
Letos jsem chtěl hranici do dalšího roku překročit samotou. Vylízt někam daleko na kopec, do zimy a nečasu. Nahoře si dát jointa. Zapálit prskavku. Zkouknout ohňostroje z nadhledu a zachumlat se do závětří. Jenže tahle nuda se mi zase překlopila v příjemně nečekaný dobrodružství.
Nabírám Annu v Rychnově nad Kněžnou. Ghettokárou si krájíme tmu na silnici směr Horní Lipová. Nevím, kam jedeme. Mám jen slíbenou úžasnost v lesích.
Je pátek dopoledne a já čekám na Hlaváku na Ivu, abychom mohli vyrazit vstříc Jižní Moravě. Nakupujeme lahváče, stírací losy a jízdenku na léto. Do Brna s náma chce jet, zdá se, celý Hlavní nádraží. Namačkaní v kupé očekáváme příjezd na Nádr.
Na tohle léto jsem přislíbil atletickému klubu Triatlet Karlovy Vary, že za ně budu běhat v 2. lize. První kolo ligy v Bílině jsem spojil s výletem, který přinesl nečekanou spoustu zážitků.
S kamarádkou Agátou jsme se rozhodli prolomit zimní čekání na letní výlety a koupili jsme jízdenky do Pardubic.
Vždycky jsem zastával tábor, který tvrdil že Krkonoše jsou celkem OK, ale vlastně jen samý hluboký rokle a nuda. Naproti tomu Šumava umí nabídnout tu správnou magickou atmosféru. Tenhle únorový víkend mi ukázal Krkonoše, jak jsem je neznal a jak jsem si je zamiloval.
Šumavské kopce byly snad odjakživa mé nejoblíbenější. Neznám žádné jiné hory, kde by panoval takový utlumený klid. Řekli jsme si, že si Šumavu projdeme pešky v jejím nejlepším období - na podzim.
3 muži ~ 3 koloběžky ~ 675 km ~ 4 dny ~ 1 defekt ~ 0 cigaret ~ 7186 m nastoupáno ~ 5730 Kč projedeno
V srpnu 2016 jsme si koupili týdenní vlakovou jízdenku s cílem udělat si ‘dovolenou’ mimo zahraničí.
Když jsem se dozvěděl, že Pedro chce zrušit svůj blog a stáhnout se ještě víc do soukromí, okamžitě jsem věděl, že z toho blogu musim zachránit jednu vzpomínku. Tady je. Prachsprostě ukradená…