Defekt na běžkách

Z Nonstopáče na Perštýně šlapu domů, abych na záda jen hodil batoh a nasedl do Auta ke klukům. Dávám si dvacet na zadní sedačce. Víc nepotřebuju, dneska mě živí láska.

Terezín. Máma Alice nám půjčuje Petra. Krušnohory čekaj. Příjezd na Klíny. Stopa přímo před dveřma. Sluníčko praží. Sníh je mokrá sračka, ale je ho habaděj. Jedno pivo v rámci recepce a už nedočkaví naskakujeme do stopy a makáme. Na metě prvního kilometru balíme první brko. Nad hlavou se nám neúnavně otáčí turbína a takhle je to vlastně celej víkend.

Bydlíme ve Starý škole. Maj tam obrovskou půdu, kam jenom položili koberec, rozházeli matrace a za ~ 150 na noc tam můžou s vlastníma spacákama přespávat zevláci jako my. Navíc k snídani je, mimo jiný, něco jako bezedná káď míchanejch vajec. Sold.

V sobotu navozujeme režim „Pot, Alkohol, THC“. Je to dobrej režim. Být stále lehce mimo, stále lehce veselej a zároveň dráždit srdíčko k tepům okolo dvoustovky. Mám to rád.

Petrovi tenhle režim už v neděli ráno přestává chutnat (Podezřívám ho, že mu nechutná hlavně ten pot.) a opouští nás autobusem. My si ještě obkroužíme pár koleček a v autě se noříme ze slunečných kopců do nechutnýho bochníku hustýho, smradlavýho smogu severočeský pánve.