09. 09. 2016 všechny zápisky

Košice ⟶ Praha na koloběžce

3 muži ~ 3 koloběžky ~ 675 km ~ 4 dny ~ 1 defekt ~ 0 cigaret ~ 7186 m nastoupáno ~ 5730 Kč projedeno

Když jsme se sešli týden předem v kavárně Velryba a koupili jsme lístky do Košic, nevěřil jsem nám, že se donutíme dojet za 4 dny až do Prahy. Šlo to a bylo to skvělý.

Den #1

~ Východní Slovensko
/// 161 km ~ 2512 m nastoupáno ~ strava.com/activities/710088464 ///

V úterních 9 hodin ráno vystupujeme z vlaku v ospalých Košicích. Nevím, čím to je, ale je cítit, že nejsme na západě. Jedno hnusný kafe a odrážíme se na cestu.

3 Jezdci: Jakub, Honza a Michal

Denně bychom měli dát okolo 160 km, abychom stihli být v pátek na náplavce v Praze. Nikdy jsem nic takového neujel. Vím jen, že se nesmí spěchat. Jedeme pomalu a víme, že pojedeme dlouho. Prvních 10 km stoupáme lesem a Kubu chytá stehno. Motivuje se Hamiltonem, který ujel Tour se zlomenou klíční kostí a přes bolest pokračuje dál. Dnešek přetrpí, pak to asi vzdá.

Pokračujeme skrz kopce. Každý sjezd je malý závod. Začínám hru na okresy: Kdo je první u cedule okresu má bod. Vedu 1:0:0.

Přicházíme do kontaktu s východním Slovenskem o kterém jsme slýchali. Každých 50 metrů stojí u krajnice cikán a s nataženou rukou nabízí košík nasbíraných hub. Četnost houbařů se postupně zvyšuje.

Jsme u (v našich očích) obrovského ghetta. Halda domečků, poskládaných ze všeho možného, jeden na druhém, rostou po kopcích nahoru od silnice. Před očima mám favely z Brazilského Ria. Je to živelné, špinavé, organické, světem nedotknuté, vlastní, samo pro sebe, v něčem krásné.

20 km před Popradem potkáváme skupinu cyklistů s policejním doprovodem, uvnitř jejich skupiny dva koloběžkáři. S projektem Dobrák od kosti jedou na koloběžkách z Košic do Prahy (sic!) a cestou dělají osvětu o leukemii a darování kostní dřeně. Využíváme doprovodu a necháme se svézt do Popradu. Zatímco dobráci mají odjeto a začínají návštěvu na náměstí, my musíme pokračovat.

Ocitáme se v širokém údolí mezi Nízkými a vysokými Tatrami. Nám skryté sluníčko ozařuje vrcholy a lehce vykresluje zubatý horizont do žluto modrého nebe. Údolím pokračujeme až do tmy. Na ceduli Liptovský Mikuláš už si musíme svítit čelovkami. Pár piv a jedeme osídlit pláž Liptovské Mary.

Den #2

~ Jsme v Česku ale ne v Praze
/// 181 km ~ 2258 m nastoupáno ~ strava.com/activities/704260669 ///

Probuzení s rosou na tváři. Dnes budeme v Česku.

Snídaňový sortiment v samoobsluze je jen na trochu horší úrovni než u nás.

Dupeme. Po 50 km děláme zásadní chybu. Věříme trase, od mapy.cz, která nás zavede do divočiny. Stoupáme kolmo na kopec po rozbité cestě, klestíme si cestu křovím, koloběžky na zádech, kloužeme v bahně. Kuba s jeho stehnem sotva jde. To celé, jen abychom vystoupali 300 výškových metrů a pak je mohli v podobném terénu zase sklesat. Nahoře jsme nechali dobrou náladu a hodinu a půl času, kterého máme nejmíň. Dobrou náladu nám vracejí dole v dědině: ,,Máte teda štěstí, že jste nepotkali medvědy. Tam už ani lidi nechodí.” Musíme dál, není čas.

Proplétáme se kolem rozestavěné a jediné Slovenské dálnice až do Žiliny. Není čas, dupeme dál. Stíháme jen rychlé svačiny. Konečně začínáme stoupat ke hranicím. 20 km dlouhé stoupání. Je to příjemné, cestou sbíráme jablka, a čekáme na Kubu. Moc mu to nechutná. My s Michalem víme, že na vrcholu je hranice a cedule okresu. Výjezd končí 2km finishem proti Michalovi. Vítězím. Jsme v Česku (nebo spíš na Moravě).

Padla tma. Nasazujeme všechny světla co máme, zaleháváme na řidítka a pouštíme se podél Bečvy dolů. Tři kužely světla krájejí lehkou mlhu v serpentinách. Euforie a snad setrvačnost nám dodá energii dojet až do Valašského Meziříčí. Fotbalové hřiště je nám útočištěm.

Den #3

~ Krize
/// 164 km ~ 1354 m nastoupáno ~ strava.com/activities/705369921 ///

Neudat si ráno jasný cíl na den je zásadní chyba, kterou už snad znovu neuděláme.

Blížíme se k olomouci. Jedeme po mezinárodní cyklotrase. Greenways. Funguje to, asfalt, značení, bezpečí. Bolí nás nohy, klouby, Kubu stehno, mě trapézy, rozedřený třísla. Jen Michal se tváří být naprosto v pohodě. Asi, aby nás nezahanbil, ale taky říká, že je v piči. Neveřím mu, ale je to milý.

V nohách máme asi 100 km, Praha je v nedohlednu a stále nemáme jasný cíl. Skrz kopce si vezeme lehce kyselou náladu, kterou pomáhá zahnat ovoce ze stromů u cesty.

Krátká porada pod Slívou a máme cíl. Dojedeme do Moravské Třebové, pořádně se najíme, odpočineme si a zbytek musíme prostě kousnout v noci. Kolem 10. hodiny se zvedáme z hospody, a jedeme na hlavní. Nejkratší cesta do Litomyšle, kde přespíme je po hlavní. Spíš dálnice než silnice, kamiony nespí. Jistí to široká krajnice a spousty blikaček.

Před Litmoyšlí nekompromisně obsazujeme autobusovou zastávku. Krizový den máme za sebou. Už vím, že Prahu dáme.

Den #4

~ Praga mater urbium
/// 169 km ~ 1062 m nastoupáno ~ strava.com/activities/706234014 ///

Budí nás smějící se babičky, co jedou do práce. Balíme a jedeme domu.

Kolem Kolína nám krajina začíná být povědomá, nakopává nás to. Ve sprintu o okres Kolín okrouhám Michala o půl metru. V Kolíně si dáváme zmrzlinu na náměstí. Čtyři maminy si vedle nás zacpávají nosy. Smrdíme příšerně. Já si to užívám.

Teď už jen zbývá dokopat stále rovně po hlavní až do Prahy. Nemluvíme, není to potřeba. Okres Praha-západ bere Kuba. Vyhrává soutěž na okresy 7:5:5. Většinu sice vyhrál ve sjezdu, ale brát mu to nebudeme.

Jedeme sami proti zácpě z Úval až na Žižkov. Praha, sjezd, Café Frida a poctivé Únětice

Oslava není potřeba, všechno důležitý už se událo. Známe se o trochu líp, jsme unavení, viděli jsme kus Země a sáhli jsme si na svobodu putování.

Česko kolosvětoběh koloběh Slovensko