Chtěl jsem kolo do terénu, ale nechtěl jsem aby bylo líný. Zároveň mám rád kola, který nejde jednoduše zařadit do žádný konvenční kategorie. Tohle je výsledek.
Letos jsem chtěl hranici do dalšího roku překročit samotou. Vylízt někam daleko na kopec, do zimy a nečasu. Nahoře si dát jointa. Zapálit prskavku. Zkouknout ohňostroje z nadhledu a zachumlat se do závětří. Jenže tahle nuda se mi zase překlopila v příjemně nečekaný dobrodružství.
Tenhle rám jsem si v osmnácti koupil jako „fixie“ v krabici. Od tý doby neustále morfuje v to, co je zrovna potřeba. Letos je to plnohodnotnej měšťák.
Cesta na koloběžce z Istanbulu do Košic mi rozbourala můj sen o světě bez hranic. Ale jenom proto, aby mi ho znova utvrdila.
Nabírám Annu v Rychnově nad Kněžnou. Ghettokárou si krájíme tmu na silnici směr Horní Lipová. Nevím, kam jedeme. Mám jen slíbenou úžasnost v lesích.
Je pátek dopoledne a já čekám na Hlaváku na Ivu, abychom mohli vyrazit vstříc Jižní Moravě. Nakupujeme lahváče, stírací losy a jízdenku na léto. Do Brna s náma chce jet, zdá se, celý Hlavní nádraží. Namačkaní v kupé očekáváme příjezd na Nádr.
S klukama z Defektu jsme vzali fixky a dojeli jsme do Gdaňsku. Projeli jsme křížem Polský vnitrozemí a užili si jeho nevkusnejch krás.
Na tohle léto jsem přislíbil atletickému klubu Triatlet Karlovy Vary, že za ně budu běhat v 2. lize. První kolo ligy v Bílině jsem spojil s výletem, který přinesl nečekanou spoustu zážitků.