Když z tebe zima udělá alkohousenku.
Par týdnů zpátky nám Serža pověděl o ukrajinský kapele Dakha Brakha. Ta se nám tak zalíbila, že jsme se rozhodli nečekat až navštíví Prahu a jeli jsme jí naproti do Varšavy.
Čistokrevná silnička je v určitym smyslu základ, kterej žádný jiný kolo nenahradí.
Běžky v defektim stylu. Pot, alkohol a THC.
Mám rád apokalyptický krajiny, takže zámek Jezeří už jsem měl vyhlídlej delší dobu. S Agátou jsme udělali rychlou otočku.
Chtěl jsem kolo do terénu, ale nechtěl jsem aby bylo líný. Zároveň mám rád kola, který nejde jednoduše zařadit do žádný konvenční kategorie. Tohle je výsledek.
Letos jsem chtěl hranici do dalšího roku překročit samotou. Vylízt někam daleko na kopec, do zimy a nečasu. Nahoře si dát jointa. Zapálit prskavku. Zkouknout ohňostroje z nadhledu a zachumlat se do závětří. Jenže tahle nuda se mi zase překlopila v příjemně nečekaný dobrodružství.
Tenhle rám jsem si v osmnácti koupil jako „fixie“ v krabici. Od tý doby neustále morfuje v to, co je zrovna potřeba. Letos je to plnohodnotnej měšťák.