Beskydy než udeří jaro

Pohoří je v Česku docela dost a ikdyž jsou to většinou jen takový malý brdky, každý z nich má svojí vlastní atmosféru. Tenhle víkend jsme se jali odškrtnout návštěvu dalšího z nich. Do Beskyd moc Pražáků nejezdí, protože je to tak hrozně daleko a ještě na Moravě. O to víc je tam ale Moraváků. Tahle vlastní atmosféra začíná už ve Valmezu, kde přestupujeme z rychlíku do osobáku. Chlápek tam má nejmenší nádražku v Česku. Sice nejmenší ale od podlahy ke stropu plná chlastu a jinejch nezbytností, jako je třeba popcornovací stroj. Rychlý pivo a ještě nám na cestu vnutí několik vzorků tatranskýho čaje. Posilněný vystupujeme v Rožnově, míjíme bustu nahatýho Palackýho a mizíme ve tmě. Škrábeme se někam dostatečně nahoru do klidu, kde vztyčíme stan.

Další den sledujeme hlavní hřeben přes Radhošť (Kostelník nás hostí čajem.), Radegasta (Má obrovský prsa!), Pustevny (Houfy turistů včetně nás se cpou frgálama.) až těsně pod Smrk. Tam stavíme stan, balíme jointa a necháváme nebe projít všema barvama až do černý.

Den třetí a poslední si to natahujeme na Lysou horu. Ta prokletá atmosféra nás nechce pustit. Loudáme se skrz lesy a kopce tak dlouho, až nám ujíždí poslední vlak do Prahy. Nezbývá nic jinýho než mobilizovat Anny kamarádku v Ostravě, nechat se pohostit a do Prahy se vydat ráno.