TRNSFRM2O2O

Ten sociální nápor s Annou vůbec nedáváme. Musel jsem si sklopit kšiltík, abych mohl korzovat dvorem Cesty a nepotkávat se pohledem se všema těma lidma, se kterejma nechci mít smalltalk.

Dneska, v sobotu, je ale na programu Alleycat. Letos ho diriguje BlážaOne. Posbírej kolik můžeš z 18 kontrol a nevracej se pozdějc než za 90 minut.

Start! Startovní pole se rychle drolí do skupinek spřátelenejch jezdců. Jede se vlastně týmově. Bratrovraždit se bude až sprintem do cíle. Při plichtě bodů totiž rozhoduje pořadí právě tam.

Naše skupinka čítá mě a Šimona. To neni překvapení, že. Bombíme polňačky na fixkách. To by trochu překvapení být mohlo, ty polňačky. Ale Táborskej alleycat byl vždycky o trošičku blíž Blinduru než Monstertracku. Objíždíme všechny kontroly do jedný. Jenže pot nám kalí oči (a beztak jsme oba slepí vrtáci) a dvě kontroly prostě nenacházíme.

Jak jsem předpověděl. Na poslední kontrole u Granátový skály, hulákám Šimonovi dolu kontrolní odpověď, otáčí se zády a upaluje do cíle. Udělal bych to samý. Doufám! No, měl se ale nejdřív ujistit, že už fakt nedejchám. Sice mu už nestačim, je rychlejší, ale beru to přes kopeček. Cíl! Šimon vteřinu za mnou. Kecal bych, kdybych zapíral pocit zadostiučinění.

Všichni závodníci se postupně slejzaj v cíli. Chladíme stehna i hlavy v Tismenickym potoce a čekáme až to Adéla s Blážou všem spočtou a poví nám, kdo se pral nejlíp.

První flek napůl Mikuláš (CX) s Kamilem (CX), třetí beru já (FIX) a za mnou Šimon (FIX).

Díky!