Ukradená Pedrova vzpomínka

Kutná Hora - Havlíčkův Brod autovlakem

Duben 2016. Po naší loňský premiéře jízdy na nákladu jsme s Koutňákem celý natěšený na další train hop, jak se řiká ve státech, kde má tato lehce nebezpečná a lehce nezákonná zábava vybudovanou tradici díky takzvaným hobos, tedy zevlákům, kteří se už více než před sto lety pohybovali z místa na místo právě na nákladních vozech. V našich podmínkách je to oproti usa trochu slabý kafe. Kromě toho, že je těžký najít použitelnej vlak, kterej ujede nějakou rozumnou vzdálenost, než na půl dne zastaví, tak je skoro na každym pátym kilometru nějaká stanice, kde venku stojí výpravčí a kontroluje projíždějící vlak, takže je nutný bejt dobře skrytej. Výhodou však je, že málokoho napadne takhle cestovat a díky tomu u nás není železniční policie nebo ochranka, která by vlaky střežila jako v usa a tudíž nás nikdo nebuzeruje, když se už hodinu touláme po nákladovym nádraží Kolín, prolejzáme vlaky a lezeme na stožár a na střechu bývalýho nádraží. Nikde nic, zkoušíme se ptát mašinfíry, jestli by nás nevzal k sobě do kabiny, ale nechce se mu
riskovat průser, prej je často kontrolujou.

Přesouváme se o město dál do Kutný Hory. Je to na trati Praha - Brno a mění se tu napětí v troleji z 3 kW na 25 kW, proto tu musí spousta nákladních vlaků zastavit a zapřáhnout jinou lokomotivu. Ideální místo na naskakování, kromě toho leží nádraží spíš na poli než ve městě. Šmejdíme kolem vlaků, vypadá to, že je tu absolutně mrtvo, ale tak to vypadá vždycky.

Zničeho nic připojujou lokomotivu k dlouhýmu vlaku s volkswagenama. Jdeme až dopředu a ptáme se pana řidiče na spoustu otázek jako třeba kolik to jede nejvíc, jak to brzdí, ale taky v kolik vyráží a kam jede. Ochotně nám sděluje, že za chvíli vyráží do Břeclavi, ale bohužel nás nemůže vzít. Loučíme se a jdeme zas dozadu. Slyšíme jak napouštěj vzduchem brzdy a rozhodujeme se. Naskočit nebo ne? Nahoru nebo dolu? Vlak se začíná rozjíždět a my se drápem na horní patro vlaku, i když je pořád ještě celkem zima a za hodinu se má stmívat. Leháme si mezi auta a stěnu vlaku. S autama to pěkně hází a my musíme dávat bacha, aby nás nikdo neviděl. Vlak nabírá rychlost a my si postupně oblíkáme všechno dostupný oblečení. Začíná se stmívat a my začínáme bejt solidně promrznutý. Honza navrhuje vytáhnout spacák a karimatku a jet až do Břeclavi. Já mu to nakonec rozmlouvám a když vlak zastavuje v Havlbrodě tak vyskakujeme. Chceme jít zamávat řidiči, ale vlak zase jede dál. Poslední vlak do Prahy už odjel a tak musíme jet do Brna, kde přespáváme u kámošky Koutnáka.

Další den a my jsme zase v Kolíně, kde to zase nevypadá nadějně, takže se zase přesouváme dvě stanice osobákem do Kutný Hory. Sotva jsme se stihli schovat na záchodě, už nás průvodčí vyhazuje z vlaku na základě udání jednoho slušnýho čecha. V Kutný Hoře to zase vypadá nadějně, ale začíná pršet a my už nechceme znova do Brna. Tak snad zas někdy v KH.