Zamrzlé Pardubice
S kamarádkou Agátou jsme se rozhodli prolomit zimní čekání na letní výlety a koupili jsme jízdenky do Pardubic.
Pardubice mi padly do oka, když jsem potkal kamarádku Elišku na fakultě architektury. Ptal jsem se jí na její diplomku. Pracuje na návrhu na revitalizaci opuštěného území kousek od centra Pardubic. Říká se mu Červeňák. Je to bývalý Vojenský prostor. Cvičili tady vojenští železničáři. Učili se stavět a rozebírat mosty a kolejnice.
Pardubické nádraží je krásný ale dá práci to prohlídnout skrz vrstvy reklam, plakátů, cedulek a dalšího vizuálního bordelu.
Navlečení do svetrů, bund a kabátů postupujeme městem do centra a směrem k Červeňáku. Město je příjemně ospalé. Mráz štípe do tváří a ostré sluníčko mhouří oči.
Přicházíme k levému přítoku Labe Chrudimce. Už je nám jasné, kam všichni lidé z města zmizeli. Na několik kilometrů dlouhém úseku se hromadně bruslí. Žel bez bruslí se přidáváme a míříme proti proudu. Chrudimka totiž protéká přávě skrz Červňák.
Přicházíme do území bývalého vojenského prostoru. Neudržovaný zarostlý kus města rozdělený vejpůl údolím s Chrudimkou uprostřed. Křoviny jsou protkané cestičkami. Postupně míjíme několik mostů, nebo jen zbytků po nich. Je tu klid.
