Závod městem, ve kterém jsem poprvé zažil, jaká je touha po výhře.
Šumavské kopce byly snad odjakživa mé nejoblíbenější. Neznám žádné jiné hory, kde by panoval takový utlumený klid. Řekli jsme si, že si Šumavu projdeme pešky v jejím nejlepším období - na podzim.
Letos se festival městské cyklisticky InDust3 odstřihl od všech sponzorů a obrovských ambicí. Zbyl jediný závod: kriterium. Kluci postavili trať v Holešovické tržnici. Hodně technický asi 800 metrů dlouhý okruh na nepříjemném povrchu. Jemný pracho-štěrk výhružně šustí pod koly v každé zatáčce. Jak si ale trať projíždíme rychleji a rychleji, hrubý asfalt, zdá se, nás všechny udrží.
3 muži ~ 3 koloběžky ~ 675 km ~ 4 dny ~ 1 defekt ~ 0 cigaret ~ 7186 m nastoupáno ~ 5730 Kč projedeno
V srpnu 2016 jsme si koupili týdenní vlakovou jízdenku s cílem udělat si ‘dovolenou’ mimo zahraničí.
V Kolíně jsme naskočili na vlak. V Praze se vyčůrali. V Chebu naobědvali. V Norimberku dali pivo. A celou cestu nás vezl jeden vlak.
Když jsem se dozvěděl, že Pedro chce zrušit svůj blog a stáhnout se ještě víc do soukromí, okamžitě jsem věděl, že z toho blogu musim zachránit jednu vzpomínku. Tady je. Prachsprostě ukradená…
V Italských Alpách se skrývá cyklistův sen. 50 km staré železniční trati předělané na cyklostezku. Ideální záminka vzít kola a dojet na nich do Benátek.