Šumavské kopce byly snad odjakživa mé nejoblíbenější. Neznám žádné jiné hory, kde by panoval takový utlumený klid. Řekli jsme si, že si Šumavu projdeme pešky v jejím nejlepším období - na podzim.
Letos se festival městské cyklisticky InDust3 odstřihl od všech sponzorů a obrovských ambicí. Zbyl jediný závod: kriterium. Kluci postavili trať v Holešovické tržnici. Hodně technický asi 800 metrů dlouhý okruh na nepříjemném povrchu. Jemný pracho-štěrk výhružně šustí pod koly v každé zatáčce. Jak si ale trať projíždíme rychleji a rychleji, hrubý asfalt, zdá se, nás všechny udrží.
3 muži ~ 3 koloběžky ~ 675 km ~ 4 dny ~ 1 defekt ~ 0 cigaret ~ 7186 m nastoupáno ~ 5730 Kč projedeno
V srpnu 2016 jsme si koupili týdenní vlakovou jízdenku s cílem udělat si ‘dovolenou’ mimo zahraničí.
V Kolíně jsme naskočili na vlak. V Praze se vyčůrali. V Chebu naobědvali. V Norimberku dali pivo. A celou cestu nás vezl jeden vlak.
Když jsem se dozvěděl, že Pedro chce zrušit svůj blog a stáhnout se ještě víc do soukromí, okamžitě jsem věděl, že z toho blogu musim zachránit jednu vzpomínku. Tady je. Prachsprostě ukradená…
V Italských Alpách se skrývá cyklistův sen. 50 km staré železniční trati předělané na cyklostezku. Ideální záminka vzít kola a dojet na nich do Benátek.
Kterak jsme nákladním vlakem dojeli na Valašsko, kde jsme okuli kobylu a poslechli si Karla Plíhala.